Rád objevuji města i vesnice, ve kterých místní prosadili průlomová řešení obvyklých lokálních problémů. Taková inspirativní místa můžeme navštívit u nás i ve světě. V České republice existuje několik obcí, kde místní realizovali zajímavé projekty ekologicky příznivého hospodaření s energiemi, které neznečišťují životní prostředí. Příkladem může být bělokarpatská vesnička Hostětín, kterou navštívil také britský princ Charles. V některých evropských městech, například v německém Freiburgu (ve čtvrti Vauban), vyřešili problém přehlcení ulic automobily podporou jiných typů dopravy, přitom zachovali stejnou úroveň mobility pro místní obyvatele.

Jako člověka s duševní nemocí mne nadchlo, že existují i místa, která mohou nabídnout hodně inspirace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním. Kromě Terstu, o kterém vznikl filmový dokument, se jedná o velmi zajímavé město Bergen v jižní části Norska. Objevil jsem jej až díky účasti v projektu Vysoké školy polytechnické Jihlava, v rámci kterého jsem město také navštívil. Jsem rád, že mohu sdílet zážitky naší české výpravy.

Naše dojmy z bergenských sociálních služeb

Návštěva Bergenu a jeho zařízení byla pro nás velice příjemná i emotivní. Rozlehlé prostory sociálních služeb byly často zařízeny moderně a pohodlně. Mohli jsme nahlédnout do života členů služeb a sdílet i něco z našich životů. Několikrát jsme si poslechli autorské i převzaté písničky hrané návštěvníky sociálních služeb, něžný folk i tvrdší rock z repertoáru kapely Judas Priest, a kolega Tibor zase Norům zahrál svou píseň s lehkým mystickým nádechem. Ochutnali jsme arašídovou polévku – jako velký fanoušek buráků jsem byl překvapen, že takovou pochoutku neznám.

Některé reálie místního života v Bergenu nám přišly obzvláště zajímavé. Například návštěvníky bergenských služeb nenazývají klienty „pacienty“ jako u nás, ale používají termín „členové“. Také kladou velký důraz na léčivý význam hudby při péči o duševní zdraví. Častou součástí služeb byly hudební zkušebny – místní mají možnost vystudovat vysokoškolský program muzikoterapie.

V Bergenu nejsou lidé s duševní nemocí skrýváni před veřejností, jsou součástí každodenního chodu místní komunity. Během exkurze v organizaci ALF, která se zaměřuje na zaměstnávání členů s duševní nemocí, jsem se dozvěděl, že bydlíme v hotelu provozovaném jako „social enterprise“ – recepci, snídani, odpolední svačinu s čajem i každodenní úklid měly v rukách převážně slečny, které se samy dříve potýkaly s psychickými potížemi. Suvenýry jsme si mohli koupit v místním obchůdku ALF, kde prodávají výrobky vytvořené v dílnách organizace. Některé lidi, které jsme potkali v sociálních službách, jsme běžně potkávali například v místních barech.

Audun Pedersen a jeho záslužné aktivity

V porovnání s českými poměry pracovalo v zařízeních hodně peer pracovníků. Ale nebylo tomu tak vždy. Audun Pedersen nám vyprávěl, jak musel se svými kolegy v minulosti intenzivně bojovat, aby byla ve městě uznána peerská pozice jako obohacení péče erudovaných odborníků bez vlastní zkušenosti. Nevzdali se a nyní ve městě pracuje několik desítek peer support workers.

Audun Pedersena za jeho elán a odhodlání upřímně obdivuji. Je aktivní v politice a věnuje nemalé úsilí tomu, aby v jeho městě fungovaly pokrokové a kvalitní sociální služby. Je za ním vidět už spousta práce. Mne politika také dlouhodobě zajímá, ale mé okolí mi říká, že se v ní nedá nic prosadit. Proto mám radost vždy, když zjistím, že se některému politikovi podařilo posunout veřejné věci dopředu. Jasně se mi ukazuje, že má smysl se o něco snažit, v občanské sféře i v politice. A možná je to tak, že nejvíce možností skýtá právě komunální úroveň.

Zakončení zájezdu a budoucí plány

Vyměnili jsme si kontakty, abychom mohli navzájem sdílet informace o tom, co děláme my u nás a co Norové dělají v Bergenu. Je možné, že někteří členové našeho týmu pojedou v brzké době do tohoto města na jihu Norska na stáž.

Poslední společný den nám peer pracovnice Suzanne z Bergenské školy zotavení povyprávěla svůj životní příběh a nejednoho z nás přiměla k slzám. Hlavní organizátor našeho programu v Norsku Audun Pedersen nám také prozradil, že lidé z navštívených zařízení měli radost, že mohli někomu z ciziny ukázat, co prospěšného dělají.

Viděli jsme spoustu zajímavých projektů a po návratu do Čech jsme byli velice unavení. Těšil jsem se ale, až si doma sednu a budu psát reportáže z naší návštěvy Norska.

Osobní inspirace jako největší suvenýr

Myslím si, že význam naší cesty nespočíval jen v tom, že jsme navštívili služby, které nám připadaly zajímavé. Významně jsme se nechali inspirovat v tom, co by mohlo vzniknout u nás v České republice. Někteří z nás například sní o tom, že založí obdobu norského Amelie Skrams Hus, kam chodí lidé s bolavou duší tvořit hudbu, vyrábět ze dřeva, kreslit atd., což je významně posiluje a podporuje jejich silné stránky.

Já jako redaktor v oblasti péče o duševní zdraví jsem pro svůj obor získal inspiraci také. Zjistil jsem, že dříve mohli lidé s duševní poruchou v Bergenu prodávat časopis místní organizace ALF a ponechat si část výdělku. Během pobytu jsme v místním tisku jedno ráno při snídani objevili přílohu se silně destigmatizačním obsahem – příběhem několika lidí, kteří trpí duševní nemocí. Odvezl jsem si domů několik výtisků různých novin a časopisů. Už nyní mám v hlavě několik nápadů. Zkusím někdy v příštích letech domluvit sekci o duševním zdraví v Novém prostoru, českém pouličním časopisu, který prodávají bezdomovci? Nebo se budu snažit prosadit destigmatizační přílohu v některém z tuzemských deníků? Možností je mnoho.

Petr Salamon, Česká republika

Autor se podílí na projektu „Inovace a rozvoj předmětů zaměřených na duševní zdraví“ financovaného z Fondů EHP 2014–2021, programu Vzdělávání, a je mimo jiné člen pacientské organizace osob s duševní nemocí Spolek Kolumbus (www.spolekkolumbus.cz). Pracuje jako redaktor webového portálu www.produsevnizdravi.cz .