(ZO)TAVENÍ

Všichni dobře víte, co znamená zotavení, poznáte ho a každý jste ho už zažil. Neexistuje člověk na planetě, který by se už z něčeho nezotavil.

Z chřipky, zlomené nohy, z covidu…

Z těchto onemocnění se zotavit dá a tělo ví, co má dělat. Buď se člověk zotaví, nebo zemře. Jednoduše tělo ví, co má dělat. Jak je to ale s duší? Proč se duše neléčí sama? Představte si, že máte zánět a každý rok na podzim se vám zánět vrátí. A je to tak dvacet, třicet let. Nepříjemná představa. Možná duše může být jako tělo a možná to i tak je. V českém jazyce je ve slově zotavení ukryto slovo tavení a onemocněním se nám duše možná snaží něco říci. Chce nás přetavit, změnit nás. Otázka je, jestli se chceme změnit, poslechnout, přetavit se. Když máme zlomenou nohu, víme, co máme dělat. Nechodit a odpočívat. Když však máme zlomenou duši, nikdo nám neřekne, co máme dělat, co naše vlastní duše chce. V mém příběhu je nejvíce důležité tavení, změna. Možná by se dalo říci, že je to rozhodnutí změnit se. To však nebývá snadné. Někdy jen nepochopíme, co máme změnit. Tak jako já. Před vypuknutím onemocnění jsem žil v duchu sex, drogy a rock and roll. Nic stabilního jsem v mém životě neměl. Po vypuknutí onemocnění jsem přestal pít alkohol a brát tvrdé drogy. Cítil jsem, že tudy cesta nevede. Taky jsem se k nim už nevrátil, ale s marihuanou mi to trvalo devět let, než jsem se jí vzdal.

Z chřipky, zlomené nohy, z covidu…

Z těchto onemocnění se zotavit dá a tělo ví, co má dělat. Buď se člověk zotaví, nebo zemře. Jednoduše tělo ví, co má dělat. Jak je to ale s duší? Proč se duše neléčí sama? Představte si, že máte zánět a každý rok na podzim se vám zánět vrátí. A je to tak dvacet, třicet let. Nepříjemná představa. Možná duše může být jako tělo a možná to i tak je. V českém jazyce je ve slově zotavení ukryto slovo tavení a onemocněním se nám duše možná snaží něco říci. Chce nás přetavit, změnit nás. Otázka je, jestli se chceme změnit, poslechnout, přetavit se. Když máme zlomenou nohu, víme, co máme dělat. Nechodit a odpočívat. Když však máme zlomenou duši, nikdo nám neřekne, co máme dělat, co naše vlastní duše chce. V mém příběhu je nejvíce důležité tavení, změna. Možná by se dalo říci, že je to rozhodnutí změnit se. To však nebývá snadné. Někdy jen nepochopíme, co máme změnit. Tak jako já. Před vypuknutím onemocnění jsem žil v duchu sex, drogy a rock and roll. Nic stabilního jsem v mém životě neměl. Po vypuknutí onemocnění jsem přestal pít alkohol a brát tvrdé drogy. Cítil jsem, že tudy cesta nevede. Taky jsem se k nim už nevrátil, ale s marihuanou mi to trvalo devět let, než jsem se jí vzdal.

Autor článku se podílí na projektu Inovace a rozvoj předmětů zaměřených na duševní zdraví financovaného z Fondů EHP 2014–2021, programu Vzdělávání. Za obsah článku ručí výhradně autor.

Nejnovější články

Návštěva akutního oddělení Psychiatrické nemocnice v Bergenu

Návštěva akutního oddělení Psychiatrické nemocnice v Bergenu

Návštěva akutního oddělení Psychiatrické nemocnice v Bergenu Inspirace jejich peer pracovníky pro moji peerskou práci se skupinou v CDZ JihlavaDnes při psaní tohoto článku… vládne v Jihlavě chladné a deštivé počasí, tak jak je to ve Skandinávii běžné. Možná proto,…