(ZO)TAVENÍ
Všichni dobře víte, co znamená zotavení, poznáte ho a každý jste ho už zažil. Neexistuje člověk na planetě, který by se už z něčeho nezotavil. Z chřipky, zlomené nohy, z covidu. Z těchto onemocnění se zotavit dá a tělo ví, co má dělat. Buď se člověk zotaví, nebo zemře. Jednoduše tělo ví, co má dělat. Jak je to ale s duší? Proč se duše neléčí sama? Představte si, že máte zánět a každý rok na podzim se vám zánět vrátí. A je to tak dvacet, třicet let. Nepříjemná představa. Možná duše může být jako tělo a možná to i tak je. V českém jazyce je ve slově zotavení ukryto slovo tavení a onemocněním se nám duše možná snaží něco říci. Chce nás přetavit, změnit nás. Otázka je, jestli se chceme změnit, poslechnout, přetavit se. Když máme zlomenou nohu, víme, co máme dělat. Nechodit a odpočívat. Když však máme zlomenou duši, nikdo nám neřekne, co máme dělat, co naše vlastní duše chce. V mém příběhu je nejvíce důležité tavení, změna. Možná by se dalo říci, že je to rozhodnutí změnit se. To však nebývá snadné. Někdy jen nepochopíme, co máme změnit. Tak jako já. Před vypuknutím onemocnění jsem žil v duchu sex, drogy a rock and roll. Nic stabilního jsem v mém životě neměl. Po vypuknutí onemocnění jsem přestal pít alkohol a brát tvrdé drogy. Cítil jsem, že tudy cesta nevede. Taky jsem se k nim už nevrátil, ale s marihuanou mi to trvalo devět let, než jsem se jí vzdal.
Tehdy jsem žil jako pouliční umělec. Dělal jsem divadlo s ohněm. Cestoval jsem. Nechtěl jsem se cestování vzdát, ale cestovat a sebou vozit léky na půl roku, není zrovna potěšení. Tak jsem neužíval léky a onemocnění se mi vracelo. Hledal jsem svoje zotavení a nedařilo se mi. Ale kde si člověk nepomůže sám, tam mu bůh pomůže. Spáchal jsem násilný trestný čin a viděl jsem, kam až může moje onemocnění vést. Tehdy, v tom momentě, jsem neměl kontrolu nad svým tělem a jako Herman Hesse píše ve Stepním vlkovi. „Pohltila mě rudá síla, která hýbala mým tělem.“ To byl bod zlomu, kdy jsem si uvědomil, kudy má vést má cesta a rozhodl se zotavit. Poctivě brát léky, pracovat a mít režim, žít na jednom místě, a jestli se dá, nacházet smysl ve své práci a všem, co dělám. Dalo by se říct, že onemocnění mě změnilo, protavilo. Z kusu železné rudy, na něco, co má tvar a slouží k dobru společnosti. Myslím si, že ne vždy je lehké se zotavit a pochopit, co nám duše říká. Věřím, že duše se zotavuje tak, jako tělo samo. Jenom na to potřebuje víc času. Zůstává nám jenom věřit tomu procesu, že má smysl. Zamyslet se, věřit a mít naději v zotavení.
Autor se podílí na projektu Inovace a rozvoj předmětů zaměřených na duševní zdraví financovaného z Fondů EHP 2014–2021, programu Vzdělávání. Za obsah článku ručí výhradně autor.
